GEIŠA

Jan Opolský

GEIŠA
Tak luzné, křehké, den ke dni vždy mdlejší je nahé tílko Uguisy-geiši; i v prohbí pasu, v smyslu gest se zračí, i v tichých krocích teskná útlost ptačí. Jak obal květní, sakura jejž smítá, je bělost pleti žárem nezalitá, a černé oko v lesklých slzách taje, v noc jako den zřít’ toužíc samuraje, jenž nad všecky je dvorností a zbraní, jenž živ jest jí a umírá jen za ni. Čas míjí však a dny jsou stále mdlejší, stesk tráví tílko Uguisy-geiši a břehy žití žal a touha leptá; kdo znectí ji, jí po touze se neptá; když hyne květ, též ptáti se proč není. Jsou den i rok tak shodné ve vězení; však kde je zdroj, jímž duše geiš jsou živy? Lak dýše tu a fialkové dříví a struna bivy jednotvárně sténá: Přijď, samuraji, jsem již připravena! Tak luzné, křehké, den po dni je mdlejší až k chvíli smrti tílko malé geiši. 28

Kniha Hvězda mořská (1925)
Autor Jan Opolský

Další vydání

GEIŠA v knize Čtení z hvězd a obelisků (1936)