ZÁTOKA ŽITÍ

Jan Opolský

Tam sen tvůj, vesluje, si tichem cestu měří, jsa břehy uzavřen se svojí pramicí, a jako s výsostí pád labutího peří mír dotýká se duše chvějící. Neb tady živ jsi byl jak žlutý motýl jara, bez vášně záhubné, jen pro touhu a ples, dnes v stesku taví se tvá připomínka stará na luhy parnaté, na dolinu a les. – Na příkrou, zžehlou stráň, kde ještěrka se kmitne a bytost rozplývá se v samotě své v nic, a slunce obrovské a ztravující, třpytné svou krví polévá tu prsa borovic. Kde dálky spájejí se s oblačnem a řekou na souhru měnivou jak barva opálu a srdce prolnuto jest melodií měkkou, již soumrak ucelí z ran věžních cymbálů. Kde v háji jako flór se stinný prochlad stele, cit marný vzbuzuje hlas temný čermáka a v noci vzrušené jak duše bez přítele když hledí mátožně tvář luny dvojaká. Sám volný světa duch kde vane z hor a skalin snům lidí náchylný, však věčně neznámý, šťav síla bylinných, i jahodí a malin se těžko vdechuje a lehce omámí. Kouř modrý, poklidný kde z vesniček se nese a klepá rozvláčně taj mlýnských složení, kde ženky mnil’s, že spí tu na pažitech v lese, a živými jsou mech i kamení. Kde’s miloval, byl prvně zrazen ženou, čas léčil tekoucí tvé srdce zbodané, kde marná láska tvá se silou omlazenou v těch místech znovu plaše vyvstane. Tam, černá zem’ kde zašepce zas’ k tobě a mateřsky tě zlíbá, ukojí, a v poli smíření na zeleném kde hrobě se rozvonějí růže levkojí. Tam sen tvůj – vesluje – si tichem cestu razí, by zůstal bez bouří tu v zátočině tkvět’, kde v slepém zrcadle nic víc’ se nezobrazí než vnitřní, neslyšný a harmonický svět.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

928. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PARABOLA. (Hanuš Jelínek)
  2. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  3. Echo z hlubin. (Julius Alois Koráb)
  4. DOMOV (Božena Benešová)
  5. V ČERNÝ DEN. (Alois Škampa)
  6. neunikneš (Stanislav Kostka Neumann)
  7. V melancholickém lese. (Josef Svatopluk Machar)
  8. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  9. Nad starým autorem. (Antonín Sova)
  10. VZPOMÍNKA (Alfons Breska)