MYSTERIE.

Jan Opolský

Marně tápu, proč je v srdci vlaho jako v jizbě slabé rodičky, jako divem uzdravených blaho v mechu vetché, němé lavičky! Proč se mi zdá, jak by anděl v hrudi dotýkal se rtoma krve mé, proč mne k cestám nejdálnějším budí nevím kdo, jenž pláče: půjdeme? Vydáme se na takové cesty, bůh ví kam, však buďsi kamkoli; fantastové jdou tak pro nevěsty daleko, kde duše nebolí. Nežli dojdou, srdce rozplyne se dlouhou tuchou jako plavý dým, nevěsta se smutně v oblak vznese, aniž slova darovala jim. Nikdo neví, jestli kdy se vrátí, mračna plovou věčně věkův dál... Zbloudilci se budou usmívati v polosnách... Což, já jsem miloval?...

Patří do shluku

maria, zdrávas, marie, ježíš, josef, nazaret, panna, nebeský, zbožný, matek

260. báseň z celkových 350

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. AJ, JÁ DÍVKA PÁNĚ! (Xaver Dvořák)
  2. CO TO? (František Táborský)
  3. None (Rudolf Medek)
  4. XI. Já hoře lásky přežil, z něho zbyl (Antonín Macek)
  5. Pouť do Kevlaru. (Václav Antonín Crha)
  6. XVII. Touha. (Xaver Dvořák)
  7. Písně milostné. (Bohuslav Čermák)
  8. Znělky. (Emanuel Züngel)
  9. Kadeře rusé. (Rudolf Pokorný)
  10. Jde-liž Vesna? Ledy-liž se lámí? (František Sušil)