NA GRIEGŮV „EROTICON“.

Jan Opolský

Mír ospalý... A jsme tu sami v lese... Tvých očí záhrobí ti závidí jen laně, tmy korunami pozdravení nese ohromně sladký, bledý Anděl Páně. Dej mi své ruce, já je temně skropím, hebounké, slabé jako růže z ledu, jak bílé boky poraněné kopím svou krví hříšnou, kterou na rty svedu. Jde Anděl Páně v šumu zpátky kolem... – zvon skleněný tak s klenby stržen kvílí – a uzří omdlívat nás velkým, slastným bolem a tajemstvím: Jsme dosud? Či jsme byli?...

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

565. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I. To hvězdou slétl anděl s nebes výše, (Josef Kuchař)
  2. *   Tu hudbu noci, jíž jsme naslouchali, (Otakar Auředníček)
  3. SLOKY. (Bohdan Kaminský)
  4. UKOLÉBAVKA (Růžena Jesenská)
  5. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  6. V záři měsíční. (Růžena Jesenská)
  7. Píseň zvonů. (Karel Dostál-Lutinov)
  8. NA VALČÍK Z ,EUGENIJE ONĚGINA’: (Roman Hašek)
  9. V lese. (Ladislav Quis)
  10. SÁM KLEČÍM JEŠTĚ. (František Kvapil)