MEZI DNEM A NOCÍ.

Jan Opolský

V té hodině kdy noc se se dnem dělí(J5f) a o prestiž s ním hluše zápolí(J5m) tu lesy náhlou odpudlivost měly(J5f) jež sdílela se všemu okolí(J5m) Výr ještě čekal svírán mocí lesa(J5f) jenž hlubší bázně tvrdší než je hlad(J5m) a cizí sten smrt v zárodku svém nesa(J5f) se vzdaloval a blížil odněkad(J5m) A totam bylo kouzlo lesa toho(J5f) i rozbit jeho obrovský byl klid(J5m) zde možná bylo dohadovat mnoho(J5f) však nebylo zde pranic pochopit(J5m) Sám člověk neví roste nebo hyne(J5f) Zdaž vina toho padá na lesy(J5m) Jsou samy sebou v ten čas nehostinné(J5f) či přišel člověk s vlastní depressí(J5m)

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

185. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ÚPADEK RODU. (Emanuel z Čenkova)
  2. HŘMĚNÍ V DÁLKÁCH. (Adolf Červinka)
  3. Zlatá moucha. (Antonín Sova)
  4. NA PLÁNI (Hermor Lilia)
  5. JEŠTĚ VÁS SLYŠÍM... (František Eisler)
  6. PUSTÁ HODINA (Hermor Lilia)
  7. TICHO (Viktor Dyk)
  8. XI. Již je půlnoc: všecko vůkol (Josef Uhlíř)
  9. V mlze. (Alois Škampa)
  10. Je ticho kolem... (Bohuslav Květ)