JARO

Jan Opolský

Když přišlo jaro, divná věc, duch rozesmutněl skrytě a zlaté oči orseje ret líbal roztržitě. A takou mukou tajemnou se duše mocně chvěla, chtíc povědomým úsilím jaks vybavit se z těla; a lítost k sobě samému tak prudká a tak měkká, když se předmětu na předmět s ním laskajíc se těká, se probudila v prsou mých, kde ode dávna spala, by jako míza otravná v mých cévách kolovala. Tak jako bych už na zemi víc pevnou nohou nestál a za vše, čím jsem nevinen, se nelítostně trestal... ...Když přišlo jaro, rujný čas, jenž vzedmul vody šumně, cos jako stín mé mrtvoly vždy blízko stálo u mě a všecka rozkoš vitální, kvas bílé vodní pěny, byl pro mne pojem nehybný v svém smyslu obrácený: byť vzpurný tok těch peřejí stem bubnů vřel a hřmotil, mou energii udusil, mou sílu znehodnotil. A já, já jsem stál jak stařec již pod jabloní, jež květla, zrak nevidomě přivíral jsem pod přívaly světla a zacpal sluch, když z ptačích hnízd se vznesla píseň stará... Pro pozdní lásku člověka už není více jara!

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1168. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Čtyři písně mé mladé milence. (Otto Gulon)
  2. Já pustou šel cestou. (Karel Nejč)
  3. POHYB NĚMÝCH ÚST. (Otokar Březina)
  4. ODSOUZENÉ. (Adolf Červinka)
  5. Mori! (Xaver Dvořák)
  6. LETNÍ SLUNOVRAT (Rudolf Medek)
  7. V CHRÁMU VASILA BLAŽENÉHO. (Růžena Jesenská)
  8. VZPOMÍNKA. (Emanuel Čenkov)
  9. TEĎ TEPRV...*) (Xaver Dvořák)
  10. NÁVRAT JARA (Zikmund Winter)