SNÍH

Jan Opolský

Dívá se pohled andělský do zlatých oken chalup, vějíce jako sivý vlk bílou jde nocí na lup. Strašně se tiše sype sníh, podstatu hmotnou taje, na zemi, mrtvou zdánlivě, která jen umdlena je. Hluše a zcela bezryvně chodci se boří v běli, jako by v smírném šeptnutí duše své pozbýt měli, do prázdnot, kde se rojí sníh, utkvěle ještě zříce, jsouce až k smrti zmámeni polibky metelice. Ranivě zářný, křehký sníh bezmocně k zemi klesá, tak jak je těžko oči vznést upřeně na nebesa.

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

402. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SNĚŽIVÝ VEČER. (Emanuel Čenkov)
  2. POD SNĚHEM. (Alois Škampa)
  3. Vlci. (Adolf Brabec)
  4. 58. V těch prsou jako v pustině – (Josef Kuchař)
  5. Pod sněhem. (Josef Kuchař)
  6. Kraj bílý táh’ se v nekonečno a všude ležel třpytný sníh, (Jiřík Luděk Moravský)
  7. Duma o Meluzině. (Adolf Heyduk)
  8. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Pod sněhem. (Josef Svatopluk Machar)
  10. PODZIMNÍ STESK (Stanislav Kostka Neumann)