V ŽALÁŘI.

Karel Dostál-Lutinov

Co spáchal jsem já ubohý, pro rány Spasitele!, že duše má je v žaláři v tom malém, slabém těle? Jen malinká dvě okýnka – těma se ve svět dívá – a ještě v těch dvou okýnkách se často slzou stmívá. Jenom dva malé otvory, kterými duše slyší – a těmi často slyší jen řvát dravce ze svých skrýší. Chtěla by v síle obra vstát a rozbít světa mříže, leč má tak málo jíst a pít, jen kapky krve líže. Chtěla by křiknout vesmírem, až pršely by luny, leč prsa jsou jak husličky a slabounké v nich struny. Chtěla by vznést se nad tu zem a po hvězdách si kráčet – leč jako otrok galejní musí své tělo vláčet. Tak sedí v tmách jak Dalibor v žaláři dlouhou chvíli, sní o krásnějším životě a na své housle kvílí.

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

194. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ruce a ručky. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Psáno mezi tím, co jsem si vyřezával svou postel. (Bohdan Kaminský)
  3. Zvony. (Augustin Eugen Mužík)
  4. NOC. (Antonín Sova)
  5. III. Nuž zraky sem, na tuto tvář, (Vítězslav Hálek)
  6. PENTECOSTES. (Xaver Dvořák)
  7. Nepřítel. (Karel Nejč)
  8. ŠŤASTNÝ ČLOVĚK. (Karel Dostál-Lutinov)
  9. Sentimentální chvíle pána vesnické fabriky v Altdorfu. (Viktor Dyk)
  10. Žalm života. (Jaroslav Vrchlický)