Proslov.*)

Proslov.*)
Byla zima. V kraji bílo, stromy holé, pusty háje. Na sta ptáčat uletělo – uletělo v dálné kraje. Nemnozí tu zpěváčkové, však těm krušní zimy dnové. Těžko zpívat! – Na větvici květu, lístku neviděti, a ten slunce paprsk zlatý, ach, ten zřídka k zemi sletí! Smutně ptáci na strom holý usedají. Hlad je bolí. Hrstka drobtů pravé hody ubožákům. Dejte, dejte, radost věru pohleděti na ten ptačí shon, nuž spějte! Však Vám z jara jejich píseň v radost změní žal i tíseň. *) Deklamováno na „Dětské akademii“, pořádané komitétem Smíchovských dam ve prospěch „Chudinské kuchyně školní mládeže“ 1893.
9 Jak ti malí, chudí ptáci též jsme v době zimní byli, však jen krátce; vždyť nás vlídně k hodům sezval hlas Váš milý. Ptáčkům jenom hrstka zrní, nám však hojnost stoly plní. Venku sněhu chumelice, a my, drobní ptáci malí, v teplé jizbě s plných stolů všechno chutě sezobali za hovoru, žertu, smíchu. – Dobré bydlo není v tichu. – Jak ti malí opeřenci od srdce si zazpíváme, vždyť nám teplo v lásce Vaší, blaha plná srdce máme. A z té vroucí písně dětí sterý dík k Vám, drazí, letí. 10