Na sklonku roku 1862.

Václav Pok Poděbradský

Za tré dní starému roku umíráčkem odezvoní; Čech však dnes již – ne nad rokem, nad bratrem však slzy roní, nad Čechem, jenž – skvělá hvězda na obzoru národnosti – povolán na sklonku roku Hospodinem do věčnosti. Černý příkrov děsných mraků nad zemí se rozprostírá, vichr skučí – starý rok již v posledním tažení zmírá. Čechů věrných zástupové k Volšanům se ubírají, rodákům svým úctu jevíc, již tak rychle umírají. Odešla zas duše drahá, jež tak snažně pro nás žila; dědictví však zůstává nám: zdařilá Čejkova díla. Pro národ kořistil z vědy muž, jejž jsme dnes pochovali; slušno, bychom v památce ho veždy slavné zachovali. Rok za rokem v hrob se sklání, našinci též odcházejí; za tré duší v tomto roku naše bolné vzdechy znějí: Božena, Ferdinand, Josef v věčný sen se uložili. – Rok již hasne, Bože dopřej, bychom v příštím šťastněj žili!

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

332. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Václav Vojáček)
  2. None (Václav Bolemír Nebeský)
  3. Památce Jana Amosa Komenského. (Václav Antonín Crha)
  4. Večerní myšlénky. (Karel Marie Drahotín Villani)
  5. VÝJEVY RANNÍ. (Karel Sabina)
  6. Na **. (František Ladislav Čelakovský)
  7. Horimírův skok. (František Jaromír Rubeš)
  8. Hrůza. (Matěj Havelka)
  9. 77. Večer na podzim. (František Sušil)
  10. Lásky boj. (Boleslav Jablonský)