PROSLOV.

Josef Jiří Polabský

PROSLOV.
Již dlouho leželo jsi rozladěno v koutečku tmavémtmavém, milé varyto; nuž budiž zase k světlu vynešeno, ať zvím, co ve tvém nitru ukryto. Já druhdy pevné trůny tebou bořil, já opěvoval lidstva svobodu; já tebou před krásou se děvy kořil, já tebou velebil jsem přírodu; nuž starý duch-li posud v tobě žiježije, pak nech se k srdci těsně přivinout, já musím znát tvé nové melodie, a kdybych měl i s tebou zahynout; neskrývej ničeho, pěj pravdu směle, a nechť i pouty hrozí, řetězi; vždyť jsou nám heslem slova spasitele: „Lež zahyne a pravda zvítězí.“ 3
Básně v knize Jezovitské melodie:
  1. PROSLOV.
  2. I. Ah škoda věčná je těch krásných dob,
  3. II. Jak Joviš hromovládný hřímá
  4. III. Kam druhdy nemoh’ satan sám,
  5. IV. Již ticho vy tam za stolem
  6. V. Jaký to hluk, když někdo za noci
  7. VI. „Buď kleta všecka osvěta,
  8. VII. Již pozvedají železný zas kříž,
  9. VIII. Proto prý Prušan krad a drancoval,
  10. IX. Aj nač ten hluk, že lidstvo pokleslo,
  11. X. Jen hrajte dál tu velkou tragoedii,
  12. XI. Kdo druhdy říct se osmělil,
  13. XII. Náš národ stal se obětí
  14. XIII. Kéž by se každý tovaryš
  15. XIV. Jediný Bůh ten největší,
  16. XV. Syn zbožný stal se z kacíře
  17. XVI. Nemějte strach, že nevděkem
  18. XVII. Slouť mučedníkem pro víru,
  19. XVIII. Jak krásně bujnělo to osení!
  20. XIX. „Na hranici buď utracen!
  21. XX. Je rájem krásným naše milá vlasť;
  22. XXI. Blažen jest ten, jenž nuzným chorobným
  23. XXII. Co natropeno bylo hluku již,
  24. XXIII. Ta stará Praha, druhdy veselá,
  25. XXIV. Nejdříve domek, potom pěkný dům,
  26. XXV. Slibujete nám boží království,
  27. XXVI. Především střídmým budiž, synu můj,
  28. XXVII. Tomu se nedivme, že před lety,
  29. XXVIII. Kéž by jsi otče Žižko z hrobu vstal,
  30. DOSLOV.