DOSLOV.

Josef Jiří Polabský

DOSLOV.
S radostí pěl bychbych, drazídrazí, ještě dál, však osud mi již mlčet velí; ty slabé struny, jež jsem zladil v zpěv, se přes příliš již rozechvěly. Rozechvěly se, – praskly s rachotem, neb já svou lýru příliš třímal, nedbaje na to, že v ní ukrytý pan pater Jezovita dřímal. Nuž do kouta již s tebou varyto; snad časem zas tě k zpěvu zladím, až ďas se bude o mne pokoušet, tebou snad jeho choutky schladím. E: lk; 2002 32
Básně v knize Jezovitské melodie:
  1. PROSLOV.
  2. I. Ah škoda věčná je těch krásných dob,
  3. II. Jak Joviš hromovládný hřímá
  4. III. Kam druhdy nemoh’ satan sám,
  5. IV. Již ticho vy tam za stolem
  6. V. Jaký to hluk, když někdo za noci
  7. VI. „Buď kleta všecka osvěta,
  8. VII. Již pozvedají železný zas kříž,
  9. VIII. Proto prý Prušan krad a drancoval,
  10. IX. Aj nač ten hluk, že lidstvo pokleslo,
  11. X. Jen hrajte dál tu velkou tragoedii,
  12. XI. Kdo druhdy říct se osmělil,
  13. XII. Náš národ stal se obětí
  14. XIII. Kéž by se každý tovaryš
  15. XIV. Jediný Bůh ten největší,
  16. XV. Syn zbožný stal se z kacíře
  17. XVI. Nemějte strach, že nevděkem
  18. XVII. Slouť mučedníkem pro víru,
  19. XVIII. Jak krásně bujnělo to osení!
  20. XIX. „Na hranici buď utracen!
  21. XX. Je rájem krásným naše milá vlasť;
  22. XXI. Blažen jest ten, jenž nuzným chorobným
  23. XXII. Co natropeno bylo hluku již,
  24. XXIII. Ta stará Praha, druhdy veselá,
  25. XXIV. Nejdříve domek, potom pěkný dům,
  26. XXV. Slibujete nám boží království,
  27. XXVI. Především střídmým budiž, synu můj,
  28. XXVII. Tomu se nedivme, že před lety,
  29. XXVIII. Kéž by jsi otče Žižko z hrobu vstal,
  30. DOSLOV.