XVIII. Jak krásně bujnělo to osení!

Josef Jiří Polabský

XVIII.
Jak krásně bujnělo to osení!
Jak krásně bujnělo to osení!
Tu přikrad’ se však člověk zlý, a ve své zlosti koukol nesváru počíná házet v míru obilí.
Však nebojme se; v písmě psáno jest: „Až símě vzroste, přijde doba žně; pšenici dobrou sklidí hospodář a koukol vržen bude do ohně.“ 21