I. Ah škoda věčná je těch krásných dob,

Josef Jiří Polabský

I.
Ah škoda věčná je těch krásných dob, Ah škoda věčná je těch krásných dob,
 kde u veliké slávě byl řád váš, ah škoda věčná je těch krásných dob, kde knihy naše pálil Koniáš. Ah škoda jich, již víc se nevrátí, již nezasvitne stará sláva vám; již knihy nám váš plamen neschvátí, tož: „ad majorem dei gloriam.“ Aj oželte jichjich, drazí otcové, vždyť je tu ještě slavný národ náš; teď ten na místo vaše nastoupí, ba z každého nás budiž Koniáš. My budeme pálit, všecko napořád, svým vtipem totiž, co vy dáte nám; ne z hněvu snad, by zrychlen byl váš pád, leč: „ad majorem dei gloriam“. 4
Básně v knize Jezovitské melodie:
  1. PROSLOV.
  2. I. Ah škoda věčná je těch krásných dob,
  3. II. Jak Joviš hromovládný hřímá
  4. III. Kam druhdy nemoh’ satan sám,
  5. IV. Již ticho vy tam za stolem
  6. V. Jaký to hluk, když někdo za noci
  7. VI. „Buď kleta všecka osvěta,
  8. VII. Již pozvedají železný zas kříž,
  9. VIII. Proto prý Prušan krad a drancoval,
  10. IX. Aj nač ten hluk, že lidstvo pokleslo,
  11. X. Jen hrajte dál tu velkou tragoedii,
  12. XI. Kdo druhdy říct se osmělil,
  13. XII. Náš národ stal se obětí
  14. XIII. Kéž by se každý tovaryš
  15. XIV. Jediný Bůh ten největší,
  16. XV. Syn zbožný stal se z kacíře
  17. XVI. Nemějte strach, že nevděkem
  18. XVII. Slouť mučedníkem pro víru,
  19. XVIII. Jak krásně bujnělo to osení!
  20. XIX. „Na hranici buď utracen!
  21. XX. Je rájem krásným naše milá vlasť;
  22. XXI. Blažen jest ten, jenž nuzným chorobným
  23. XXII. Co natropeno bylo hluku již,
  24. XXIII. Ta stará Praha, druhdy veselá,
  25. XXIV. Nejdříve domek, potom pěkný dům,
  26. XXV. Slibujete nám boží království,
  27. XXVI. Především střídmým budiž, synu můj,
  28. XXVII. Tomu se nedivme, že před lety,
  29. XXVIII. Kéž by jsi otče Žižko z hrobu vstal,
  30. DOSLOV.