PÍSEŇ O ZVONU.

Karel Dostál-Lutinov

V zemi čeká zděna všude(T4f) forma z hlíny pálená(T4m) Hoši zvon dnes ulit bude(T4f) Chutě k dílu ramena(T4m) Pot li vyvstane(T3m) čelo rozplane(T3m) potom čest má mistr z díla(T4f) shora však jde zdar a síla(T4f) Do díla jež se vážně chystá(J4f) se vhodně vážné slovo tká(J4m) když dobrý hovor má v ní místa(J4f) pak práce hračkou utíká(J4m) Nuž vhloubejme se v rozjímání(J4f) co ze slabých sil nevzniká(J4m) chlap zaslouží jen pohrdání(J4f) když neváží co podniká(J4m) To právě zdobí mužův zápal(J4f) a na to jest mu rozum dán(J4m) by v hloubi duše výtvor chápal(J4f) jenž rukou jeho dokonán(J4m) Hola Sneste suché louče(T4f) hodně vyschlý smolný bor(T4m) aby plamen do kotouče(T4f) vyšlehoval nad otvor(T4m) Měď mi roztavte(T3m) cínu připravte(T3m) aby hustá zvonovina(T4f) tekla jako malvazina(T4f) Co ve stavidla hlubou jámu(J4f) buduje s ohněm naše dlaň(J4m) to se zvonice s výšin trámu(J4f) kdys o nás rozzpívá se v pláň(J4m) Když věky kol se budou hnáti(J4f) to mnohým duším dojme sluch(J4m) to s truchlícími bude lkáti(J4f) v tom křídla k nebi najde duch(J4m) Co osud střídavý v svém shonu(J4f) v klín pozemčanu dole svál(J4m) to zaburácí ve hruď zvonu(J4f) jenž nábožně to poví dál(J4m) Bílé bubliny se linou(T4f) Dobrá kovy taví se(T4m) Promisme to luhovinou(T4f) luhem roztok spraví se(T4m) Ať jsou bez pěny(T3m) kovy smíšeny(T3m) by se v ryzí hmotu slily(T4f) jasným tonem hlaholily(T4f) Neb zvon má v jásot propuknouti(J4f) když vítá dítko milené(J4m) na zemské jeho první pouti(J4f) již koná do snů schýlené(J4m) Mu v lůně budoucnosti dosud(J4f) spí slastný jako strastný osud(J4f) Matčino něžné pečování(J4f) mu vyzlacené jitro chrání(J4f) Čas prchá v honbě šílené(J4m) Hoch smělý od dívky se dělí(J4f) a hrd se pouští v cizí zem(J4m) až o holi svět projde celý(J4f) v dům navrátí se cizincem(J4m) v kráse spanilé se skvící(J4f) zjev rajský s luznou velebou(J4m) hle s cudnou uzardělou lící(J4f) stáť vidí pannu před sebou(J4m) Tu nevýslovná touha vkročí(J4f) v hruď mladou jinoch bloudí sám(J4m) slz rosou vlhnou jemu oči(J4f) an prchá bujných druhů hrám(J4m) Jí ve stopách se zarděn brává(J4f) jen úsměv a je přešťastným(J4m) květ lučin první vyhledává(J4f) a milenku svou zdobí jím(J4m) Ó něžná touho sladké ždání(J4f) Ó mladá lásko ze zlata(J4m) Ráj nebeský se k oku sklání(J4f) hruď hýří blahem bohata(J4m) Kéž rozkvétá a neuvadá(J4f) ten krásný čas ta láska mladá(J4f) Za trubkou hle trubka hnědne(T4f) Tento proutek spustíme(T4m) sklovina li na něm sedne(T4f) do lití se pustíme(T4m) Zčerstva hoši dnes(T3m) Zkuste mi tu směs(T3m) zda co nepoddajno bývá(T4f) s měkkým blahověstně splývá(T4f) Neb kde se tuhé měkkým vroubí(J4f) kde síla k jemnotě se snoubí(J4f) tam zahlaholí řádný zvuk(J4m) Nuž ten kdo na věky se váže(J4f) nech důkladně se srdcí táže(J4f) jen krátký blud a bezdno muk(J4m) Roztomile v dívek vlase(Na) vánek vínkem povívá(Na) a zvon chrámu stříbrohlase(Na) k slavné svatbě pozývá(Na) Ach s tou slávou s těmi zpěvy(Na) končí života též máj(Na) se závojem s pásem děvy(Na) rozplývá se luzný ráj(Na) Vášně žár chladne(Na) láska má zůstat(Na) květina vadne(Na) plod musí vzrůstat(Na) Muž ven se řítí(Na) v urputné žití(Na) snaží se baží(Na) vráží a sráží(Na) tu lstivě tam divě(Na) a cestou i scestím(Na) se honí za štěstím(Na) Tu hrnou se do domu nesmírné statky(Na) tu zásoby vzrůstají domek je z chatky(Na) prostory rostou a z domku je dům(Na) V domě dbá rázně(Na) ctná hospodyň kázně(Na) matička dětí(Na) moudře den celý(Na) rodině velí(Na) a děvčata cvičí(Na) a hošíkům brání(Na) a bez umdlévání(Na) se po práci shání(Na) a rozumně zboží(Na) pořádá množí(Na) a do vonné truhlice poklady střádá(Na) a bzučivou nitku kol vřetena spřádá(Na) lesknavou vlnu a bělostnou přízi(Na) do skříně čistotně hlazené sklízí(Na) a k dobrému přidává lesku a chuti(Na) bez oddechnutí(Na) Otec radostný točí hled(Na) s dalekozírného slemena domu(Na) vidí statky své samý květ(Na) povaly vidí vzhůru se pnouti(Na) stodoly vidí žitem se dmouti(Na) zásobny vidí úrodou plnit(Na) po větru vidí žita se vlnit(Na) pyšným se chlubí rtem(Na) Nevývratný jak zem(Na) proti všem přívalům(Na) vzpíná se krásný můj dům(Na) Ale osud jenž nás mučí(Na) na věky se nezaručí(Na) chvatem kráčí pohroma(Na) Do lití se dáti smíme(T4f) lom je pěkně vyzuben(T4m) Ale než to vypustíme(T4f) pomodlem se zkrátka jen(T4m) A teď zátku ven(T3m) Chraň nás Bůh ten den(T3m) Trubkou nakřivenou v čmoudu(T4f) tok se žene žhavých proudů(T4f) Jeť oheň mocný dobroděj(J4m) kdy člověk hlídá krotí jej(J4m) ať boří tvoří cokoliv(J4m) vždy k pomoci má tento div(J4m) však zdivočí ten nebes div(J4m) kdy z okovů se vymaniv(J4m) si klestí volnou dráhu sám(J4m) syn přírody tož volný plam(J4m) Běda kdy se bez pout vidí(T4f) Aniž odporů bydbal(T4m) přes ulice plné lidí(T4f) válí hrozný požár dál(T4m) neboť živly nenávidí(T4f) to co člověk vykonal(T4m) S nebe rosí(T2f) požehnání(T2f) prší v pláni(T2f) z černých mraků(T2f) tu a tam(T2m) blýská plam(T2m) S věže slyšte zvon lká ach(T4m) na poplach(T2m) Zkrvácen(T2m) blankyt žhavý(T2f) Tohle není zářný den(T4m) Kam ty davy(T2f) náměstím(T2m) Ha tam dým(T2m) Plápol stoupá praskotaje(T4f) ulic táhlou řadou vlaje(T4f) vichrem síly přibíraje(T4f) Žhoucí jako z výhně tlámy(T4f) sálá vzduch v něm praští trámy(T4f) krov se řítí okna třeští(T4f) matky bloudí děti vřeští(T4f) trosky hlučí(T2f) bravy skučí(T2f) Všechno pádí shání chrání(T4f) noc se mění na svitání(T4f) Seřaděnou paží páskou(T4f) jako sázkou(T2f) létá vědro ve vysoku(T4f) tryská voda v proudném toku(T4f) Vichor letí vyje v skoku(T4f) shání ohně pochodeň(T4m) S praskotem se v suchou žeň(T4m) plamen vrhá hýří v lovu(T4f) do vyschlého padá krovu(T4f) a jak chtěl by v burném vání(T4f) z hlubin rozvrátiti zem(T4m) a ji urvať útokem(T4m) roste k nebi bez klesání(T4f) velikán(T2m) Sudbě vzdán(T2m) síle boží člověk uhne(T4f) úžasem mu rámě tuhne(T4f) an zří děl svých ztroskotání(T4f) Zdoutnalé(T2m) spálenisko(T2f) chmurných větrů tábořisko(T4f) Do průlomův oken sirých(T4f) sedly hrůzy(T2f) nebes mračna v letné chůzi(T4f) hledí tam(T2m) Jeden hled(T2m) k rovu tomu(T2f) štěstí domu(T2f) sílá člověk naposled(T4m) pak sahá k holi bez povzdechu(J4f) Ač plam vše schvátil do zkázy(J4m) přec jemu sladkou nechal těchu(J4f) Své milé hlavy čítá v spěchu(J4f) a hle ni jedna neschází(J4m) Tak už kadlub v zemi dříme(T4f) kovem jsme jej nalili(T4m) zdaž i šťastně pokosíme(T4f) co jsme pracně nasili(T4m) Zda nám kyne zdar(T3m) Nerozpuk li tvar(T3m) Snad co naděje nám svitá(T4f) už nás rána stihla skrytá(T4f) Tmavému lůnu svaté země(J4f) svých dlaní svěřujeme ruch(J4m) jí rolník odevzdává sémě(J4f) a doufá tam že se mu vzejme(J4f) jak usoudí mu moudrý Bůh(J4m) Leč kladem dražší sémě jiné(J4f) se smutkem v země náručí(J4m) a doufáme že z rakve stinné(J4f) kdys v krásnější květ vypučí(J4m) Dumně s chrámu(T2f) duní zní(T2m) zvonu píseň(T2f) pohřební(T2m) Vážně provázejí jeho hrana(T5f) poutníka jeť cesta dokonána(T5f) Ach to manželka je drahá(T4f) ach vždyť je to máti něžná(T4f) kterou černá stínů kněžna(T4f) z objetí odvádí muži(T4f) útlých dětí věrné druži(T4f) jež mu dala kvetouc blahá(T4f) a jež u svých ňader úst(T4m) s plesem matky zřela růst(T4m) Ach rodinné pásky jemné(T4f) přeťaty té hodiny(T4m) neb už bydlí v říši temné(T4f) dobrá máti rodiny(T4m) ta jež byla hospodyní(T4f) péčí svou už nehlídá(T4m) v osiřelém domě nyní(T4f) velí cizí nevlídná(T4m) Dokud zvon se neochladí(T4f) prozatím jsme hotovi(T4m) Jako v loubí ptáci mladí(T4f) kdo chce ať si pohoví(T4m) Vyjdou hvězdičky(T3m) a jsi volničký(T3m) klekání ti zvoní synku(T4f) mistr nemá odpočinku(T4f) Bodrý roztoužený sladce(T4f) z dáli divým hvozdem chodec(T4f) chvátá ku své rodné chatce(T4f) Bečíc domů běží ovce(T4f) a krav bujných(T2f) čelatých a hladkých stádce(T4f) návsí šerou(T2f) bučíc do stájí se berou(T4f) Do dvora(T2m) s žitnou zlatí(T2f) vůz se klátí(T2f) modrý bílý(T2f) na obilí(T2f) hrá květ věnců(T2f) bujně s věnci letí k tanci(T4f) chasa ženců(T2f) Ulice trh utichají(T4f) Kolem světla útulného(T4f) domácí se poscházejí(T4f) branou městskou vrátný skřípá(T4f) Do tmavého(T2f) pláště zem se halí(T3f) Měšťana však bezpečného(T4f) netrudí(T2m) noc jež vyburcuje zlého(T4f) neboť zákon strážným okem bdí(T5m) Řáde svatý blahodějné(T4f) dítko nebes ježto stejné(T4f) volně lehce smavě víže(T4f) ty nám stavíš města chýže(T4f) a ty divocha jsi z luhu(T4f) přivolala druha k druhu(T4f) u lidí se osadilo(T4f) nejdražší je spjalo páskou(T4f) k domovině sladkou láskou(T4f) Tisíc ruk se hýbá činí(T4f) vesele si pomáhá(T4m) v ohni tom se nezastíní(T4f) žádná vloha povaha(T4m) Tovaryši s mistrem spěší(T4f) volnosť hlídá každý krok(T4m) každý stavem svým se těší(T4f) vítán jest mu v práci skok(T4m) Mužům ozdobou je práce(T4f) snažné píli žehná Bůh(T4m) koruna li zdobí vládce(T4f) ctí nás našich dlaní ruch(T4m) Sladký míre(T2f) se svorností(T2f) kéž vás hostí(T2f) toto město blaživě(T4m) Nikdy nám den nevycházej(T4f) v němž by hordy hrůzné války(T4f) přiburácely k nám z dálky(T4f) v němž by oblohu(T3m) kterou krášlí večer snivý(T4f) září svou(T2m) měst a vesnic požár divý(T4f) zbarvil strašnou záplavou(T4m) Budovu mi zbořte zase(T4f) dostála juž úkonu(T4m) ať se oko s duchem pase(T4f) na zdařilém na zvonu(T4m) Bušte kladivem(T3m) drobte hlíny lem(T3m) Má li zvon se naroditi(T4f) jest nám kadlub rozbořiti(T4f) Smíť formu rozbíť mistr leda(J4f) v čas pravý rukou zkušenou(J4m) však hrůza domu třikrát běda(J4f) kde kovy samy vyženou(J4m) Tu povodeň ta slepě vzteklá(J4f) se hromem valí z puklých stěn(J4m) jak rozdávený jícen pekla(J4f) vše žár si uchvacuje v plen(J4m) Kde řádí síla bez rozumu(J4f) tam nedaří se výtvor umu(J4f) kde sám se vymaňuje lid(J4m) tam nerozkvete blahobyt(J4m) Ó běda kde se v tichém městě(J4f) troud nahromadil bez ruchu(J4m) lid okovy své sápe chřestě(J4f) sám řádí v hrozném výbuchu(J4m) Tu vzpoura vstane před provazem(J4f) a rve jím že zvon zaskučí(J4m) a maje mír jen pěti na zem(J4f) sám vzpouře heslo zahučí(J4m) Volnosť a rovnosť řvou a troubí(J4f) tu klidný občan chápe zdroj(J4m) an po ulici ve podloubí(J4f) se potuluje vrahů roj(J4m) Tu hyenami zuří ženy(J4f) z hrůz mají žert a rozkoš svou(J4m) jak pardal zuby nabroušeny(J4f) živoucí srdce soku rvou(J4m) Nic není svatého vší hrůzy(J4f) a kázně svazky porvány(J4m) muž řádný padá v drápy lůzy(J4f) vše neřesti jsou pozvány(J4m) Lva probudit v tom nebezpečí(J4f) zub tygrův všechno zdrtí jen(J4m) hrůz veškerých však hrůza větší(J4f) jest člověk je li rozvášněn(J4m) Těm běda kteří kladou svíci(J4f) v dlaň tomu jenž je temna syn(J4m) Mu nesvítí a můž jen říci(J4f) a obce káceť do ssutin(J4m) Bůh dal veselí mi sladké(T4f) Aj jak hvězda nebeská(T4m) jádro kovu zlatohladké(T4f) ze slupiny probleská(T4m) S přílby ku věnci(T3m) v slunném ruměnci(T3m) září zvon a lepé znaky(T4f) chválí mistra svého taky(T4f) Jen dál Blíž sem(J2m) Nuž tovaryši pěkně v řadu(J4f) Teď pokřtíme zvon po obřadu(J4f) Concordia ho jmenujem(J4m) Ať ku svornosti k upřímnému svazku(J5f) zve celou obec budí věrnou lásku(J5f) A to buď vždycky jeho cíl(J4m) nač mistr lopotně jej slil(J4m) Výš nad hemžením země naší(J4f) ať u blankytu má svůj stan(J4m) jak soused hromu ať se vznáší(J4f) a dotýká se hvězdných bran(J4m) ať volá jako s nebes dáli(J4f) tak jako hvězd nám volá tok(J4m) jež chorovodem Tvůrce chválí(J4f) a vodí ověnčený rok(J4m) Jen pověčné a vážné dumě(J4f) služ povždy kovový ten ret(J4m) a po hodinách křídli šumě(J4f) ho dotýkej se času let(J4m) Nech jazyk propůjčuje sudbě(J4f) ač bez dům bez citů je sám(J4m) vždy přec ať v dojímavé hudbě(J4f) se druží k žití chvatným hrám(J4m) A jak ten hlahol v uchu dozní(J4f) jenž mocně z něho vyřine(J4m) tak nechať učí věky pozdní(J4f) že pozemské vše pomine(J4m) Nyní zvon mi pružným lanem(T4f) rozhoupejte z úkrytu(T4m) ať se zvuků vzdušným stanem(T4f) povynáší k blankytu(T4m) Táhnout Táhnout Výš(T3m) Rozuhoupán se chvíš(T3m) Hlásej městu potešení(T4f) mír buď první tvoje pění(T4f)

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

458. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Čeho pílí hrdá lůza tato?! (František Sušil)
  2. Do Palestiny. (František Sušil)
  3. Sv. Gregor Vel. (František Sušil)
  4. Chvála prostředních. (Hynek Grunert)
  5. Německé sousedce (Jan Neruda)
  6. Sv. Vojtěch. (František Sušil)
  7. 135. Calderon. (František Sušil)
  8. NUŽ, VZHŮRU V BOJ! (Josef Václav Frič)
  9. XXXII. Všemohoucnost Božská. (Josef Hubert Tichý)
  10. 58. Konec tisícleté památky 1863. (František Sušil)