SUKNĚ.

František Serafínský Procházka

Z dob Ludvíků až v naše časy smutné, kdy k podzimu vše dozrává a žlutne, ty’s živa jediná a záříš slavně, sukně! Moc světa v každém záhybu tvém leží, ty trůny převracíš, ty stavíš je zas, sukně; šust ovruby tvé hudba rajsky svěží, jež miliony krotí, opojuje, sukně! Van vlečky tvé a nadzdvižené třásně jak dech je fialek a balšámu, ó sukně, a sloka nejkrásnější v žití básně. Co v sledu tvém se skrývá utajeno, sukně, co básníků i nebásníků šílí za tvojí stopou vlnivou, ó sukně, co Ovidů dnes trpký exil sdílí, že zřeli Caesara blíž vestálčiny sukně, co Závišů, co Flahautů se zvedá dnes na výš prestolů v tvé záštitě, ó sukně! Je každý blah, kdo ochrany tvé hledá, a zatracen, kdo zhrdá v pýše tebou, sukně! Kdož neviděl by, jak se steleš jemně od stupňů oltářních až k stupňům trůnů, sukně, jak hedváb lučin bedry matky země, jak v most se měníš pevný, nerozborný, sukně, pro kročej onoho, kdož se ti klaní, jak v opak hned jsi půdou kráteru, ó sukně, kdož nedbá před tebou svých sepnout dlaní! Ó paní Protekce, ó shlédni na mne, sukně, roh Fortuny schyl, jejž máš ve svém klínu! Vím, řády, hodnosti a ceny sypeš, sukně, ač tajemně se skrýváš v zásluh stínu. Vrch snahy tisíců je tebou přistřen, sukně, dští lem tvůj rosu požehnání s hůry, a s každé krajky tvojí, zdráva budiž, sukně! jak zlatá jabka visí synekury. Děl hromy probouzíš, kdy zachce se ti, sukně, tvůj rozmar krví bodáků se myje, a k stránce každičké, ó, všemohoucí sukně, tě k podloze brát musí historie. V rým chatrný jsem vložil slávu tvoji, sukně, a srdce mé jinšího přání nemá, než abys v záhyb svůj mne skryla také, sukně, a nikdy nevyřkla své anathema. Vlaj, dmi se korouhví dál přes celý svět, sukně, až do dne, kdy on v rozvaliště chudé se zvrátí rozmetán – vím, v znamení tvém, sukně, to jistě také skončí se a bude.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

272. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vše zaměňuješ při svém věčném kvasu, (Adolf Heyduk)
  2. RECITANDO. (František Leubner)
  3. Jak vznešeně jsi krásná ku pohledu, (Adolf Heyduk)
  4. OTEVŘENÍ HROBU SVATÉ CECILIE. (František Leubner)
  5. Sny. (Ervín Špindler)
  6. XVIII. Jde domů v podvečer a hlavu kloní v smutku. (František Leubner)
  7. IN VOCE EXULTATIONIS ET SALUTIS (František Leubner)
  8. CHVÍLE. (Otakar Theer)
  9. ZÁVIŠ. (Augustin Eugen Mužík)
  10. GRANDIOSO. (František Leubner)