JIDÁŠ

Karel Dostál-Lutinov

Náš mistr na křivých se octnul cestách. Tak nezbudujem nikdy království! Moc nepřátel ! Každému říct pravdu, pohrdat penězi a přízní mocných kam to vésti? Bankrot. Hanba. Zkáza. Je třeba býti dobrým hospodářem, úlisným ke všem, žvanit po krčmách a bohatých se držet, neboť zlato, toť klíče k moci, spáse, vykoupení. Jen zlata hodně! Šetřit! Sbírat! Šetřit! Za zlato člověk všechny duše koupí! – Vím, škaredí se na mne hloupý rybář, že v Magdale jsem řekl zcela moudře, že mast se měla prodat, chudina pak že penězi se měla získat Kristu. Což oni rozumějí běhu světa! Ježíš je mudrc, mrtvé křísit umí toť všecko pěkné – – ale nepraktický!... S takovou nelze v světě dojít cíle, a na konec jen bude směšným bláznem, za kterým budou běhat s křikem děti a za plášť tahat... Nikdo nám nic nedá. Na mne se dívá s tichým litováním, jak by mi říkal: Judo! Judo! Bloudíš! Hm, bloudíš, bloudíš... Však to uvidíme! Ty Boha znáš, však neznáš lidí, světa, a neumíš se řádně chopit věci... Dál nesnesu těch vyčítavých kynů. ukážu vám, zda je Jidáš hloupý! Jen počkejte! promluvím si s pány, a uzříte, že tak to dále nejde. Něco se musí stát, by nastal obrat a všichni uznali: Jidáš pravdu. Pak děda Šimon přestane být prvním, ustoupí Jan, ten snílek holobradý. Proč prý chodím se sklopenou hlavou a do očí proč prý se nedívám a proč prý vyhýbám se učedníkům... Proč? Protože mám velké dílo v hlavě! A proto vyhledávám farizeje i Saducejské, rabíny a rady, bych pro svůj záměr veliký je získal. To musíš znát! s Gamalielem si tisknu ruku, po dětech se poptám a od Hillela, pekaře, chléb koupím a slíbím dodávky, přijde doba“, na úrok půjčím ševci Ahasveru. Kaifáši vzkážu, Mojžíš že mi nad vše a novotářství Mistra odsuzuju, a Esronu, jenž k Pilátovi chodí, vždy chválím moc a slávu Césarovu... Kdo s vlky být chce, musí s nimi výti. Nic nezradím. Jen povím, kde ho najdou. (Je to co zlého, říci cestu k Mistru?) Však on se vymkne, jako v Nazaretě a v chrámě kolikrát. Leč přece uzná, že dobře jest, mít mocné na své straně, vyznávají duši neb jen tělo. A pak nastoupí pravou cestu k vládě! Mne vynese to, Ježíš více zmoudří, mou prozíravost orlí jistě uzná, posadí pak na trůn po pravici a správcem budu říšských pokladů. (Ó Theobulo, sličná růže řecká, ty královnou pak po mém budeš boku, tam nad vlnami Genezaretskými v zrcadle smavém zastkví se náš palác...) Že zrada to? Ne, stokrát, stokrát ne! Vždyť jemu žádný mečem neublíží! Je příliš mocný, aby mohjej zničit. A otevrou se oči jemu, pozná, že na davy se nelze spolehnout. Dnes křičí hosana a zítra: Ukřižuj! Jak s loutkami si s nimi velcí hrají, a velké třeba míti na své straně. A pak: Mně běží vlastně o chlebíček, neb Jan i Šimon divně na mne vrčí a na mou trobu zjevný mají zálusk. Kde člověku se ničí existence, tam každý smí se bránit tak, jak umí. O velkonocích čin svůj provedu. zástupy se k svátkům shrnou z končin, pak uvedeme Mistra jako krále do chrámu k obětišti, k pomazání, a lidé řeknou: Jidáš, to je státník. Ó, kdybych uměl množit chléb jak on! bych byl Nasim a hned potom králem! Nu, kdyby nechtěl, potom uvidíme. Snad ocení můj věhlas starší obce a důvěrou svou důvěru mou splatí a do vysoké rady přijat budu. Za službu službatak to v světě chodí, a hlava bystrá vždy svůj polštář najde. Povýšen musím být na každý způsob... (Dál historii zná každé dítě: Na kříži Mistr, zrádce na fíku pněl povýšený v žlebu Gehinnom.)

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

římský, řím, papež, athena, caesar, cicero, císař, gregor, heinrich, papežův

167. báseň z celkových 402

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. RADA ČASOVÁ (Josef Svatopluk Machar)
  2. Není nad chytrosť. (Jan Evangelista Nečas)
  3. M. ANTONIUS. (Josef Svatopluk Machar)
  4. Květ Nesmrtelnosti. (Antonín Sova)
  5. báseň bez názvu (František Táborský)
  6. Zlatohlavec. (Čechoslav Ostravický)
  7. DRAČÍ HLAVY. (Antonín Sova)
  8. VEČER MARKA AURELIA VE VINDOBONĚ. (Josef Svatopluk Machar)
  9. JANŮV DRUHÝ SŇATEK. (Eliška Krásnohorská)
  10. KYNIK. (Josef Svatopluk Machar)