TOPOL A VRBA.

František Serafínský Procházka

Stojí topol u řeky, do vody se dívá, obzor v kruhu daleký do mlhava splývá. Tiš. Jen vrba kotlavá, prohnilá a děravá zlehýnka se kývá. „K čemu jsi?“ tu topol děl, „každý rok tě holí, nůž, který ti v tělo vjel, ani nezabolí, a blesk, jenž mi nad hlavou píše rýhu krvavou, vyhne se ti v poli!“ – „„Chytáš blesky, vím to, vím, jež kol kolem tlukou, hroudy já však zadržím kořenů svých rukou, proud když chce je v dálku rvát – Musím u těch břehů stát s tichou svojí mukou. Práce dá to, brachu, dost, než mne strhne v trudu vzkypělého proudu zlost, nepustím však hrudu. Třeba zpola vyrvána, zlomena a odrána, v břeh rýt kořen budu. Rozsochou svou bez duše ptáky budu plašit, a než jaro přikluše, děti ze vsi strašit – ale pak se stane div: pahýl můj zas bude živ, mladě začna rašit.““

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

867. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  2. PŘED STŘELECKÝM OSTROVEM. (Pavla Maternová)
  3. SNIVÝ JANÍČEK. (Josef Kalus)
  4. Na moři. (Josef Baše)
  5. Písně u jezera. (Eliška Krásnohorská)
  6. Vory. (Ladislav Quis)
  7. 40. Slyším hučet valnou řeku, (Karel Marie Drahotín Villani)
  8. Běla kvílícý. (Jan Nejedlý)
  9. Předtucha. (Jaroslav Vrchlický)
  10. LÉTHE. (Josef Václav Sládek)