Hloupý Honza.*)

Hloupý Honza.*)
Nad úvozem hradní stěna, bláta zde až po kolena. Honza žene k místům těm. Ve zdi arkýř, hlásný v něm. Honza již se přibližuje hlásný troubu nasazuje. Honza nedbá na bláto, pod nohou ať cáká to. „Honzo, kleč, bůh mluví s Tebou!“ Honza zděšen trhne sebou a pak hrůzou rozechvěná v kaši sklání kolena. Dodatek k cyklu „Hloupý Honza“ od téhož spisovatele.
[73] „Honzo, lež, bůh k Tobě volá!“ Honzovi jde hlava v kola; však že bůh to ukládá, v břečku lehá na záda. „Honzo, obrať se, bůh velí!“ Honza žasne, trne celý, bruče však se otuží, obrátí se v kaluži. Honza v bahno hloub se reje, hlásný se mu s hůry směje: „Hloupý Honzo, ha, ha, ha! jdi teď strašit na draha.“ Honza blátem obalený vzhůru hledí vyjevený. Přišel táta, Honzu zdvih’. „Nermuť se,“ děl, „pro ten smích. Honzů takých dost v tom kraji, kteří za hlas boží mají – byť jím v bahno vedeni – přece trouby velení.“ 74 OBSAH. Str. Klášter doubravský3 Švanda dudák7 Švandovy dudy10 Ballada o nebohém ďáblu15 Pekelný žaltář19 Kostlivec28 Shledání32 Krajánek36 Vodník I. U jezera39 II. Boj43 III. Zrada46 IV. Ve věži48 V. Útěk54 Sedlická ballada57 Žižkovo pole60 Kristus a Petr62 Slib smrti63 Ballada o posledním draku70 Hloupý Honza73
[75] Ladislav Quis.
Ladislav Quis narozen 5. února roku 1846 v Čáslavi, kdež otec byl městským lékařem. Zde navštěvoval hlavní a realní školu. R. 1855 zemřel mu otec a matka krátce po tom se přestěhovala do Prahy, kdež Quis dán do školy Týnské, pak na gymnasium staroměstské. Když se matka do Čáslavi vrátila, poslán Quis na tehdejší nižší gymnasium v Německém Brodě do IV. třídy, a přešel odtud na reálné gymnasium do Tábora, kde také maturoval. Na tomto mladém ústavě, vedeném † ředitelem Křížkem, sestoupili se studující v malý kruh literární; mezi nimi Miroslav Krajník, Bohuslav Čermák, Aug. Nevšímal a Quis. Vydáván po leta psaný list, pořádány rozpravy atd. Po té oddal se Quis studiím právnickým, po absolvování těchto pak žurnalistice. Byl za Sabiny zaměstnán v „Slovanu“, později stal se členem redakce „Národních Listů“. Trvalá choroba oční přinutila však Quisa vzdáti se dráhy žurnalistické, načež r. 1874 se stal doktorem práv, a odbyv [76] v Praze, a po krátký čas též v Pardubicích soudní i advokátní praxis, usadil se r. 1881 co advokát v Čáslavi. První literární pokusy Quisovy spadají do roku 1863. První básně své uveřejnil r. 1865 a přispíval od té doby do různých listů belletristických, zejmena do illustrovaných „Květů“ Hálkových, do „Lumíru“, do „Květů“ (Čechových), do „Palečka“, „Humoristických Listů“, pak do „Svobody“ a j. v. Též přispěl do almanahu „Ruchu“ (I. a II.), do „Almanahu českého studentstva“ a do „Máje“ (Umělecké Besedy). R. 1873 vydal sbírku nejvíce lyrických básní „Z ruchu“, pak r. 1880 cyklus ballad „Hloupý Honza“. Quis psal také různé feuilletony do „Slovana“, pak do „Národních Listů“ („Z právnického života“). V „Slovanu“ uveřejnil řadu článků literárních. Ve „Světové poesii“ vydal překlad ballad Göthových, a mimo to přeložil větší řadu starých ballad skotských, jež v „Lumíru“ uveřejněny byly. Posléze přeložil pro divadlo Gozziho „Hlasité tajemství“, Deroulèdova „Hetmana“, Göthova „Fausta“ díl II. a Schillerovu „Marii Stuartku“. Literární význam Quisův spočívá hlavně na balladě. Quis je balladista přímo vzorný. Předměty, které on volí, jsou pro tento druh epického básnictví co nejvhodnější: jsou národní, [77] z českých mythů vyrostlé, českému lidu sympatické. Forma pak je dokonalá; proud vypravovací vždy jednoduchý a při tom verš i rým pečlivě broušeny. Nikde žádná zbytečná šířka, slušící snad velkému epu, zajisté ale ne balladě. Kdo sledoval Quisovu činnost, najde ve sbírce, kterou tuto podáváme, některé sice starší ballady téhož, avšak přepracované, sdokonalené. Vedlé těch pak řadu ballad zcela nových, rozkošných.
E: ph + jf; 2002 [78]