BALLADA.

Adolf Racek

Jde pověst příšerná o zatraceném parku knížecím, v němž hrabě pohřben jest uprostřed chrtů svých... Dav pomřel baroness a zbylé podvečer jak moru bledý dým se vlekou zahradou, v jich kruhu němý mnich. – A strašná noc. Jen vichor smutně duje a měsíc stříbří thuje a stezky zarostlé, keř růží zčernalých a zasypané sluje; ve větvích zaťatých tmou vichor táhle duje a půlnoc hučí, na všem dřímá hřích – – – A tisíc jiných lží a pitomostí v pustých horách věří – Park stlívá v pohádkách a klidu tich, v divokém keři na puklém z mramoru sloupu se sklenná koule šeří, vše černě zrcadlí i červánky i sníh – A zákonem lomu trhá obrazy a kroutí a bizarně je křiví a v tváři její splývá smích a strach – A konec? Park jsou ňadra má a koulí nitra taj, comtessy cnostmi. Kdo baron a mnich jsou v tmách?

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1088. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KLEKÁNÍ. (Josef Kuchař)
  2. 1. Svítil měsíc, svítil smutně, (Josef Kuchař)
  3. BALLADA TULÁCKÉ NOCI. (Antonín Sova)
  4. LXXXI. Blednoucí měsíc (Adolf Heyduk)
  5. 21. BÍLÁ HORA. (Karel Babánek)
  6. NA DUŠIČKY. (Petr Fingal)
  7. U hrobu. (Adolf Heyduk)
  8. Vzpomínka na matku. (Adolf Brabec)
  9. I. Úvodní. (Jiří Karásek)
  10. NOC ALFREDA DE MUSSET (Viktor Dyk)