V mou lásku, rcete zahleděné víly,

Adolf Racek

V mou lásku, rcete zahleděné víly, dát růže svadlé ohni kde vzít síly, z nichž lásce touhy mé v snách věnec vily – MÉ LISTY MRTVÝ PAPÍR, NĚMÝ, BÍLÝ! Kol šípkoví jdu, zlatem hasne den – – – Vln vzpomínek má duše hládí jen, v niž maní květy za snem padá sen – a každý přec se chví jak oživen. Mé lásky andělský, leč přece sten jak svatými by zazněl ostatky – když chvějná dlaň je z pásky béře ven. A sladký stín mých vidin v háj zas pílí, své klenoty když líbám ve svátky – a nechám padat v klín je v noční chvíli.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

367. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JSEM KVĚT, jenž smrti žencem bude sťat, (Adolf Racek)
  2. Sen lásky. (Josef Václav Sládek)
  3. Ve skalách pěšina... (Rudolf Richard Hofmeister)
  4. I. Když zadumán jdu jara dobou novou, (Adolf Heyduk)
  5. CHVÍLE (Otokar Fischer)
  6. Žal pro milého. (Adolf Heyduk)
  7. Země. (Julius Zeyer)
  8. XLVI. Moje srdce. (Xaver Dvořák)
  9. Rychnovu nad Kněžnou do památníku. (Josef Kuchař)
  10. U ŘEKY (Jiří Mahen)