Pivo.

Pivo.
Jak sladce zní to slovíčko: Ty pivénko! ty pivíčko! Jaká sladkost! – jenom toho slova K dokázání piva výtečnosti Slova toho byloby již dosti; Já však začnu ještě jednou znova. Jak sladce zní to slovíčko. Ty pivénko! ty pivíčko! O jak sladký musí nápoj být, Jemuž již tak sladké jméno Losem bylo přiurčeno! Jak se dobře musí pít! Jestli se kde dobře žilo, Jistě se tam pivo pilo. Kdybych se chtěl zdržovati, Mohl bych vám dokázati, 23 Že nektar, jejž Perun pil, Z něhož táhl věky blahé, Sotva jiný nápoj byl, Nežli naše pivo drahé, Nežli naše pivíčko – Nektar náš i nebíčko! Teprv za našeho času, Aneb raděj za našeho nečasu, Ozývalo se asi deset hlasů, A as tisíc ohlasů: Pivo, tento ječmínkový med, Že jest jed – ! Divme se! Že prý hubí, že prý škodí, Pár set neduhů prý zplodí – Smějme se! Milí páni! kozla víte; Do ust sobě nevidíte, Na rozumu sobě sedíte, Mluvíte, však co? to nevíte. Kdybyste vy pivíčko Jenom píti začali, Páni, věřte – hnedličko Byste jinou zpívali! 24 Ať se pije čistá voda, Tak to chce mít nová moda, Tak to chtí mít hydropati – Ať si dají pokoj svatý! Pivečko se vody nebojí. O jak my to dobře víme, Co je pivo a co voda, A že žádná nová móda Za moc nestojí! „Žába proto kuňká, „Že jen vodu zunká! „Němá je ryba, „Vody to chyba!chyba!“ Kdyby v pivě plavala, Jistě žeby zpívala! Vodu pijí kachny, husy, Proto mají rozum kusýkusý, Voda velké dobroty Nenadělá, Nepráší-li se jen do boty; A ta by se píti měla? Ať si dají pokoj svatý Všickni slavní hydropati! „Pivo píte, A pak zvíte, 25 Zdali pivu rozumíte;“ Pivo jen, ten nápoj milý, Dodá rozumu a síly. V pivě žije život života, V něm se topí strast i trampota, Jím se krutá žižeň mile hasí, Jím se život pustý krásí, Mudrců v něm leží kámen, Blaha počátek i Amen. Naši slavní předkové, Dobří staří Čechové, Dobré pivo milovali, A když pivko bumbávali, „Kde se pivo vaří, Tam se dobře daří“ – Zpívávali. My jsme také Čechové, Slavných dědů vnukové; Važme činů jejich sobě, Ctěme to, co oni ctili, Píme to, co oni pili, Ctěme tak své dědy v hrobě. Pivo píme, pivo vychvalujme, Píme ho, a dokazujme, 26 Že jsme jejich vnukové, Že jsme také Čechové. Proč pak mladí, proč pak staří Toho, který pivo vaří, Asi sládkem nazývají? – Zásluhy že jeho uznávají! Sládek proto sládkem sluje, Že nám život oslazuje; Paní stará Proto se tak jmenuje, Že se stará A že pečuje, Bychom v mládi jako v starosti Měli dosti radostí. Za to se má v úctě mít, Chválit, ctít a velebit. Tomu, jenž zná pivo vařit, Má se vždycky dobře dařit; Že se sládkům musí dařit, Dokáže se málem: Ten, kdo začal pivo vařit, Brabantským byl králem. „Kde se pivo vaří, Tam se dobře daří.“ 27 O kéžby to poznal svět, Že jest pivo slasti květ. Že jest naše pivíčko Naše druhé sluníčko, Které blaží, které hřeje, Které v mozku svítí, Které halí, těší, sytí, Které život v život leje. Bratříčkové moji zlatí! Kdybych jen směl na velkého hráti – Já bych vám dal nadělati Ze všech škol i comptoirů – Samých pivovárů! Pivováry, ty jsou Karlovary, A jich doktor jest pan starý. Staří slavní Řekové Moudří byli mužové, Oni také zákon měli, Jehož slova takto zněly: Starého-li zhlédneš, Rychle vstaň, Starého se uraziti chraň, Sice zbledneš! Tak si staří Řekové Vážívali starého; 28 Máme dělat něco jiného? My, my švarní Čechové Máme pana starého! Slyšte mladí, slyšte staří, Slyš mě lidstvo pivo pijící – Před tím, který pivo vaří, Rychle dolů s čepicí! – Že si ten, kdo trošičku Do korbele hlouběj nahlédl, Časem domů přivedl Jak říkáme, opičku, Mnohý z toho dělá mnoho; Což jest z toho? Vždyť i onna opička, Malá-li, je hezičká. Ještě něco na svém srdci mám, A to patří, páni sládci, vám! Že, když pivo vaříváte, Rozeňátku zpíváváte, Jesti vůbec známo. Nechte, páni! toho zpívání, Přidejte mu sypání – Ono bude zpívat samo! Já pak, dokud budu žít, Chci vás ctít a pivo pít; 29 I až budu umírati, Nechám si ho k ustům dáti, Aby pěli andělé, Až mě uzří píti: „Bože, tomu pijáku Rač milostiv býti!“ –