2.
Šumné moře žulovými
Šumné moře žulovými
Mezi saklamiskalami se baví,
I čeří se vlny zpurné;
Děvina ku moři praví:
„Moře, moře, kde můj milý?
Rci, ach! kde mne očekává?“
Moře neodpoví, šumí
A po zdáli promodrává.
Obloha se v mrak oděla,
Zanáší se prach létavý,
Vítr břehem když zahvízdá;
Děva pak ku větru praví:
„Větře, větře, od severu
K jihu duj v milostném vění,
A milenci dones mému
Poslední mé políbení!“
Rozestře po větru křídla
Havran, za moře se plaví
Povětřím; val pod ním sténá;
Děva ku havranu praví:
„Havrane, ty druhu smutný!
Na svém dálném putování
Nezapomeň přemilému
Vzdáti moje rozžehnání.“
30
A což havran? zakrákoral,
Z mohyly prohlédával;
Ve skalách zahvízdal vítr
A hladinou si zahrával.
Zašumělo, zabouřilo
Moře, vzteká se vlnina,
Nad níž vichr duje zpurný –
S mořem zápasí děvina.