2. Šumné moře žulovými

Karel Sabina

2.
Šumné moře žulovými
Šumné moře žulovými
Mezi saklamiskalami se baví, I čeří se vlny zpurné; Děvina ku moři praví: „Moře, moře, kde můj milý? Rci, ach! kde mne očekává?“ Moře neodpoví, šumí A po zdáli promodrává.
Obloha se v mrak oděla, Zanáší se prach létavý, Vítr břehem když zahvízdá; Děva pak ku větru praví: „Větře, větře, od severu K jihu duj v milostném vění, A milenci dones mému Poslední mé políbení!“ Rozestře po větru křídla Havran, za moře se plaví Povětřím; val pod ním sténá; Děva ku havranu praví: „Havrane, ty druhu smutný! Na svém dálném putování Nezapomeň přemilému Vzdáti moje rozžehnání.“ 30 A což havran? zakrákoral, Z mohyly prohlédával; Ve skalách zahvízdal vítr A hladinou si zahrával. Zašumělo, zabouřilo Moře, vzteká se vlnina, Nad níž vichr duje zpurný – S mořem zápasí děvina.