V ÚDOLÍ.

Karel Sabina

V ÚDOLÍ.
Vy hory vůkol, v plamenu Poledním co se skvíte, Proč hlavy své obnažené V údolí neskloníte? Zde jest tak kojno, vlažný jíh Když hájem se probírá, A v stínu stromků borových Slavíků hlas umírá. Vy hory vůkol, v plamenu Poledním co se skvíte, Nad námi proč tak vysoko Do oblohy strmíte? Však rozumím vám, rozumím! I mne doliny ouží; Ač kojno zde a ticho jest, Předc duch po výši touží! 35