Z VEČERA.

Karel Sabina

Z VEČERA.
Když se jemný večer blížíblíží, Chladící větrové vlají: Po háji ptáčkové si mdlí Bezpečná hnízda hledají. A Jasoň, ledva za hory Že tvář ukrývá červenou: Již perly jasné slzí zem, Hlavinku růže kloní svou. I já se kryji v háje stín Zanášeje bolesti své; V mém srdci zpurně bojují Cit a myšlénky bouřlivé. Jak mnoho jsem na zemi zřel Za jeden dlouhý, jasný den; Vše v srdci mém se sloučilo, NevímNevím, co pravda je, co sen. 65 A nyní, když se končí den, Tu mne to hrůzně zajímá; Kde duše znespokojená Si v tmavé noci podřímá? Kam skryji dřív myšlénky svésvé, Než v boji musím zahynout? Mám vložiti je v chladný hrob, Bych snadněj mohl spočinout? Ne! – V písních je rozešlu ven, Co motýlky v budoucí čas! Nechť bloudí sem, nechť bloudí tam, Když pokynu, přilétnou zas! – 66