O SAMOTĚ.

Karel Sabina

Ký cit tak bolně srdce mé provívá? Ty hory v smutku samotny stojící? Ty lesy ve snách věčných se kojící? Či zvonku hlas, co po horách zaznívá? Ten hlas, ten hlas, co kvílí krajinou? Či řeka dolinami se vinoucí? – Ó ne, mne jiný obraz obletuje, Mne jiný sen v své tajno zasvěcuje; Mne budí láska – v srdci zvuk hynoucí, Zvuk ten, zvuk ten zajímá duši mou! Proč truchlím? – Ach, mne všecko k žalu zove! Ty hory vysoké se nemilují, Ty lesy temnotou se obvinují, Ty vlnky zajdou, připlynou-li nové; Nadarmo zde se láska jeví má! Když hlasu ozvěna odpověděla, Zbor ptactva zděšen daleko zalítnul, Jak žalostí by semnou hvozd procitnul; A předc ta země mi nerozuměla – Jen pustý hrob za lásku mi chová!

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

7. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LXXVII. Snů mých sídlo nad prameny (František Ladislav Čelakovský)
  2. PROCHÁZKA V SOUMRAKU. (Karel Sabina)
  3. LVI. Píseň zarmouceného. (František Matouš Klácel)
  4. Adelíně. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  5. ABAELARD HELOÍZE. (Karel Hynek Mácha)
  6. Jedné z Růží Sáronských. (Siegfried Kapper)
  7. 61. Hory, hory, slyšte hory skalné, (Jan Kollár)
  8. 19. Umlkni potoku hlučný (Karel Hynek Mácha)
  9. Píseň myslivce. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  10. SRDCI MÉMU. (Karel Hynek Mácha)