SLOVAN.

Karel Sabina

Zde v Europě jarobujné nový věk se divně vznáší, K jedné straně slunce svítí, na druhé se nebe mračí; Neníť však to černé mračno, bouřky zhubný temný hled, Až dobouří, slunce vyjde, objasňujíc nový svět. V jasné, nezakryté záři západní tam kraje stojí, Slavské luhy na východě pod mrakem se ve snách kojí, Žádné blesky se neoctly zjasňujíce temný zrak, Aniž hlaholy vojínů temný neprotrhly mrak. Z Krakonošských hor se dívá Slovan, dennice kdy vyjde, Kdy to božské světlo světů v kraje naše asi přijde: Hle, juž temena Uralská jasněji se třpýtějí, Visla, Tatry, Černé hory v jitru se osvícejí. Tiše Slovan kráčí dále ; mlče k východu se dívá. Srdce soukromně mu plesá, v Slavsku noci že ubývá. Francouz horlivě zazpívá, Germán hlukem odpoví, Slovan mlče pokračuje – naději svou nezjeví.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 5 míst, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

79. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 22. Shnilost. (Jan Petr Jordan)
  2. 38. O půl noci, když zem celou skrývá (Jan Kollár)
  3. 46. Jeseň přišla, ba již přišla zima, (František Sušil)
  4. ZÁHUBA RODU. (Jan Opolský)
  5. 16. Pahorek jest, na němž rozvaliny (Jan Kollár)
  6. 67. Věku chudý, léta nebe sytá, (Jan Kollár)
  7. 58. Neste jí tam tyto cyty vřelé (Jan Kollár)
  8. 533. Nad vratami pekla železnými (Jan Kollár)
  9. 548. V pravo opět lešení se dvíhá, (Jan Kollár)
  10. 211. Paroloď tu zase Milek skoval, (Jan Kollár)