NENAŘÍKEJ.

Josef Václav Sládek

Nenaříkej, že v tom žití je tak všechno pusté, chladné a že člověk pro své bytí nenalezá družby žádné. Samoten že světem kráčí, samoten že trpí, hyne a co jeho srdce zračí, že necítí žádné jiné. Hledím k nebi hvězdnatému, k žitím plné hledím zemi, hledím k lidských srdcí tému, což je cizo mezi všemi? Jsme jak děti jedné matky, každý svůj a ve své tváři, však co každý žije, zpátky z její všechněm líce září. A kdo svou tvář nezakrývá, tomu jiných není skryta, cizím k tomu svět jen bývá, kdo mu sám nic neposkytá.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

824. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SVIŤ MI, MÁ HVĚZDIČKO. (Josef Václav Sládek)
  2. Cíl nedosažený. (Ladislav Quis)
  3. KDYŽ ZA SVOU HVĚZDOU JDEŠ... (Karel Babánek)
  4. PÍSEŇ. (Karel Babánek)
  5. bez egoismu... (Stanislav Kostka Neumann)
  6. Do výšin nelze těžkou hmotu vzíti, ( H. Uden)
  7. ČLOVĚK, MILENEC ZEMĚ. (František Taufer)
  8. Hvězda. (Augustin Eugen Mužík)
  9. Kdos ještě schopen vnitřně žít, (Jan Neruda)
  10. None (Josef Holý)