NECHTE MNE BÝT.
Nechte mne být, vy dobří přátelé;
čím jsem, tím jsem, a jsem-li bídným – ano;
váš úsměv neshladí mi vrásku na čele,
můj žal – jím zábavy vám chvilky neubráno.
Já nikomu jsem z vás neskřivil vlásku,
mne nenávidět nemůž’ nikdo z vás,
jen vaši úsměvnou si nechte lásku,
mně bude snáz’.
Já jednu perlu měl, jíž můj byl život celý,
já sám ji pochoval a teď? – Jí tam je líp’
a vy jste na ni všichni zapomněli,
a o mne brousíte svůj všední, nízký vtip!
Nechte mne být – svou bolest neprodám,
mé perly chvit mi stačí v bledou skráň –
nechte mne být jak uštvanou tu laň,
já chci být sám.
128