NECHTE MNE BÝT.

Josef Václav Sládek

NECHTE MNE BÝT.
Nechte mne být, vy dobří přátelé; čím jsem, tím jsem, a jsem-li bídným – ano; váš úsměv neshladí mi vrásku na čele, můj žal – jím zábavy vám chvilky neubráno. Já nikomu jsem z vás neskřivil vlásku, mne nenávidět nemůž’ nikdo z vás, jen vaši úsměvnou si nechte lásku, mně bude snáz’. Já jednu perlu měl, jíž můj byl život celý, já sám ji pochoval a teď? – Jí tam je líp’ a vy jste na ni všichni zapomněli, a o mne brousíte svůj všední, nízký vtip! Nechte mne být – svou bolest neprodám, mé perly chvit mi stačí v bledou skráň – nechte mne být jak uštvanou tu laň, já chci být sám. 128