V LESE.

Josef Václav Sládek

V LESE.
Na obloze hvězda svítí a já v tmavém bloudím lese; jen když suk se pozatřese, hvězda se mi v oko třpytí. Dál a dál v tom nočním plášti ubírám se do huštiny; dole suché větve praští, shora šeré suků stíny hustší se a hustší řadou mezi mne a hvězdu kladou. Dál a dále – prasklo klestí rozestřené plachou laní. Tak na dávné zašlé štěstí srdcem bodne vzpomínání. 80 Marně však – jen houštím kráčí laň a klenbu nerozrazí a ten bol, co v srdci mrazí, duši k míru nepostačí, neprotrhne, nerozcelí, co mne od mé hvězdy dělí. A přec dál jen v šíl’ném spěchu táhne mne to ve huštinu – – hvězda shasla větví v stínu a já hořce pláču v mechu. 81