MÉ DRAHÉ E.....

MÉ DRAHÉ E.....
Mé drahé, drahé dítě, ty píšeš, smutno že ti a že ten čas tak zdlouha, tak tuze zdlouha letí. A že jsem návrat slíbil, až vlašťovky se vrátí a že tu ještě nejsem a ony už se tratí. A večerem co večer že hledíš v hvězdy klamné a jedna s výš’ kdy letí, že modlíváš se za mne. 109 Mé drahé, drahé dítě, o vím, co snese žele, kdo miluje tak věrně, kdo miluje tak vřele. Mé drahé, drahé dítě, mně též to srdce ouží, že se to naše dáli tak v nekonečno dlouží. A zapláču si také, když na tě vzpomenu si, však v srdci cos mi bouří a dál to jíti musí. Či pamatuješ na ten se večer, drahé robě, kdy děli jsme si, jenom že nepatříme sobě? 110 Pod námi v tichu Praha a hleděli jsme k hradu, zda slyšela’s ten výkřik, jak jeknul v nočním chladu? A potrhaně hvězdy se leskly v řeky toku a ty’s mi tiskla ruku a slzu měla’s v oku. Ty’s tiskla k mé se tváři: „Já již se upokojím, buď, hochu, napřed jejich a potom teprv mojím.“ Jsi dívkou písničkáře, ten není jako jiní, tomu myšlenky divné přečasto čelo stíní. 111 Tomu myšlenky divné přečasto letí hlavou a nesou meteor jak jej dáli ve mlhavou. A letí, stále letí, sám neví, kam se nese, jen když to temno pod ním, na chvilku rozbleskne se. U tebe jen co hvězda u hvězdy letem prodlí – a v propast-li se skácí, o modli zaň se, modli! 112