V PRALESE.

V PRALESE.
Je večer mrazný, mrazivý a nebe mraky zavíjí, jen časem pablesk zářivý na bílou padá prerii. Měsíce pablesk zářivý jen chvílí prorve nebesa a na prerii zakřiví se klikatý stín pralesa. A na pokraji v pralese shasíná oheň umdlený, 9 jen v mžik, když větrem vzedme se, zář rudou vrhá na kmeny. A chvilkou svane s jehličí kus sněhu vítr do louči – dopadne – oheň zasyčí a dým se vschoulí v kotouči. Zas padne louč a vyplaší z popele jisker záplavy a kouřem divné povznáší se ku haluzím postavy. Ty v klenbu když se povztýčí, povzdechne haluz borová: či zadul vítr v jehličí či dálný stesk to z domova? Tak z lehounka, tak pozvoli, tak zdušeně, tak z hluboka, že až to v srdci zabolí a slza vstoupá do oka. 10 A zdá se, jak by pomali až nebes tíhly ku krovu a zdá se, jak by lákaly tam nazpět, nazpět k domovu. V ten rodný, drahý dálný svět – poslední uhel shasíná a myšlenky jdou v let a v let a chodec znaven usíná. 11