Toto se stalo a je věc to jistá,
po narození spasitele Krista
v rok osmnáct set a tři a šedesátý,
a volné Italie na rok pátý.
Markýz de Loma, bohatý a starý
modenský velmož, který na rozmary
své a svých koní, psů, na ty a ony
za jeden rok dva vydal miliony,
a tři do anglických uložil cheků,
hrad nový postavit si vzpomněl v pozdním věku.
Před pěti roky byla věc to snadná,
co poddaný, to dělník a mzda žádná,
dnes, na druhé už leto, druhou zimu
kdo pracoval, pět dostal centesimů.
Lid dobrý jest a rád že můž’ být doma,
však těžce, pochmurně to nesl Loma:
Pět centesimů pokolení psímu!
Tak pracoval tam také člověk starý,
jenž ztratil vše již před mnohými jary,
ženu a děti a byl sám teď v světě
až na synka, to ještě děcko v květě,
však slabé, churavé – leč člověk žíti musí,
a líp, čím dřív se dítě v práci zkusí.
Tak pracovali syn a otec spolu,
ten na lešení, synek otci z dolu
podával maltu, cihly, vše co třeba,
večer pak spolu jeden jedli chleba
a smáli se a pokojně pak spali.
Lid dobrý jest a spokojený v máli.
Však v jedno jitro bylo konec všemu,
hoch dole stál a s horních prken lemu
sletěla cihla s vysokého stohu
a cihla přerazila chlapci nohu.
Ze zdola vzkřik a druhý výkřik s hora,
pak s hora skok a jako v půdu vorá
se rádlo, tak ta šedá ve štěrk hlava –
hoch omdlévá a otec dokonává.
Pak odnesli je z práce pomocníci,
v kostnici otce, synka v nemocnici.
Před pěti roky byly věci snadné:
když cihlu nezadržíš, cihla spadne,
a každý sám jak můžeš chraň své oudy; –
jak dřív ty cihly v padání jsou řádné,
však čert dnes stvořil v Italii soudy.
A takto nález markýzi zněl Lomě:
„An při stavení na vašem byl domě
zmrzačen Pietro – a důkaz není,
že jiný kdos by byl stál na lešení
než jeho otec, a ten v takém stavu
byl nalezen, že nemůž’ dáti právu
ni svědectví, ni pohnán býti k stání
a Pietro je bez pokrevných – ani
ku práci schopen, vy ve vašem domě
neb mimo dům jej živte, pane v Lomě.“
Tak napsal soud a markýz kývnul hlavou:
„Sem přiveďte mi chlapce, má již zdravou
tu nohu schromenou?“ „Již chodí, pane.“
„Mám chlapče živit tě – nuž tak se stane –
Soud dal mi mrzáka! – a soud lhal Bohu;
by nelhal – sluhové, mu zlomte druhou nohu!“ –
A tak se stalo a je věc to jistá
osmnáct set let po narození Krista.