Věky jdou a mizí...

Josef Václav Sládek

Věky jdou a mizí...
Věky jdou a mizí, nepřehledný tém, – mrav a řády cizí proměňují zem. Věky jdou a míjí, změnily i nás, ale našich šíjí nedotknul se čas. Tvrdy jsou a vzdorny; spíš’ ve skále hloh, povrch země korný povolit by moh’. Tak stojíme tiše svoji, každý kloub, šíji stále výše a kořeny hloub’. 40