XIV.
Ó přijde jaro zas na české luhy
Ó přijde jaro zas na české luhy
s úsměvem, jasem, plno rodné síly,
a zelení a květem nad mohyly
vyklíčí vše, co dnes tam spí sen tuhý.
V prsť volnou zaořou zas české pluhy
a s hnědých rolí, které pot náš pily,
my sami budem sklízet, co jsme sili,
a volni volných budeme zas druhy.
Zas přijde jaro a pod krovy letem
k nám navrátí se míru vlaštovice
a večer děd vyprávět bude dětem,
jak hrát si budou v jeho šedých vlasech,
o země české dávných, smutných časech,
jak byly kdys – a nevrátí se více.
62
OBSAH
STRANA
Mé orné půdy každý hon7
Se skřivánkem vstávám8
Rodné brázdy v šíř i v dál9
Já a moje orná půda10
Drsny jsou mé mravy11
Byl kdys Honza král12
Nás anděl nemoh' z ráje hnát15
Jsou ty naše kraje16
Náš táta19
Ze selských bouří20
Hřej, zlaté slunečko21
Na trávníku22
Chudý byl můj statek23
Ukolébavka25
Dva dětské popěvky26
Tři rody u nás platí jen28
Pište si, jak chcete29
Je tichá noc31
Můj synku32
[63]
Ne, ta moje pole34
Píseň vystěhovalcův35
Dost práce juž37
Já nemazlím se s přírodou39
Věky jdou a mizí40
Ba nejsem pán41
Ať nebe už se kalí42
Cos táhle šumí43
Mezi svými45
České znělky I – XIV49
E: lk, aš; 2002
[64]