XIV. Ó přijde jaro zas na české luhy

XIV.
Ó přijde jaro zas na české luhy Ó přijde jaro zas na české luhy
s úsměvem, jasem, plno rodné síly, a zelení a květem nad mohyly vyklíčí vše, co dnes tam spí sen tuhý. V prsť volnou zaořou zas české pluhy a s hnědých rolí, které pot náš pily, my sami budem sklízet, co jsme sili, a volni volných budeme zas druhy. Zas přijde jaro a pod krovy letem k nám navrátí se míru vlaštovice a večer děd vyprávět bude dětem, jak hrát si budou v jeho šedých vlasech, o země české dávných, smutných časech, jak byly kdys – a nevrátí se více. 62
OBSAH STRANA Mé orné půdy každý hon7 Se skřivánkem vstávám8 Rodné brázdy v šíř i v dál9 Já a moje orná půda10 Drsny jsou mé mravy11 Byl kdys Honza král12 Nás anděl nemoh' z ráje hnát15 Jsou ty naše kraje16 Náš táta19 Ze selských bouří20 Hřej, zlaté slunečko21 Na trávníku22 Chudý byl můj statek23 Ukolébavka25 Dva dětské popěvky26 Tři rody u nás platí jen28 Pište si, jak chcete29 Je tichá noc31 Můj synku32
[63] Ne, ta moje pole34 Píseň vystěhovalcův35 Dost práce juž37 Já nemazlím se s přírodou39 Věky jdou a mizí40 Ba nejsem pán41 Ať nebe už se kalí42 Cos táhle šumí43 Mezi svými45
České znělky I – XIV49
E: lk, aš; 2002 [64]