I. Cos u nás straší; – říct to nelze slovy,

Josef Václav Sládek

I.
Cos u nás straší; – říct to nelze slovy,
Cos u nás straší; – říct to nelze slovy,
vzduch toho plný, ve vodě to pluje, s chlebem to jíme, krev to omamuje, tak sladkotupě, dým jak opiový.
Na ruce věší se to dělníkovy, do myslitele hlavy se to snuje a každou chvilku klidu otravuje i tam, kde zavítá pod naše krovy. Chcem žít a živi v hrob se ukládáme, chcem pracovat, stavíme z písku v řece, chcem ku předu a zpátky vrávoráme; co jinde pravda, lež je v zemi této! tu můru, mdlobu, – kdo můž’ říct, co je to, – tu naši kletbu, setřeste ji přece! [49]