Ze selských bouří.

Josef Václav Sládek

Ze selských bouří.
Hořel ve vsi statek, už hořela ves – kdyby kdos byl v zmatek nenamát’ se kdes. Střechu srazil hákem, děti vynes’ sám, div před naším zrakem nezabil ho trám. Když byl konec všemu, nechtěl dát se znát – modlíme se k němu: byl to anděl snad! Až jsme ho chtíc, nechtíc k řeči ponoukli: Byl to jakýs šlechtic. – My ho utloukli. 20
Básně v knize Selské písně a České znělky:
  1. Mé orné půdy každý hon...
  2. Se skřivánkem vstávám...
  3. Rodné brázdy v šíř i v dál...
  4. Já a moje orná půda...
  5. Drsny jsou mé mravy...
  6. Byl kdys Honza král...
  7. Nás anděl nemoh’ z ráje hnát...
  8. Jsou ty naše kraje...
  9. Náš táta...
  10. Ze selských bouří.
  11. Hřej, zlaté slunečko...
  12. Na trávníku...
  13. Chudý byl můj statek...
  14. Ukolébavka.
  15. Dva dětské popěvky.
  16. Tři rody u nás platí jen...
  17. Pište si, jak chcete...
  18. Je tichá noc...
  19. Můj synku...
  20. Ne, ta moje pole...
  21. Píseň vystěhovalcův.
  22. Dost práce juž...
  23. Já nemazlím se s přírodou...
  24. Věky jdou a mizí...
  25. Ba nejsem pán...
  26. Ať nebe už se kalí...
  27. Cos táhle šumí...
  28. Mezi svými.
  29. I. Cos u nás straší; – říct to nelze slovy,
  30. II. Vše rozmetáno v prach a rozvaliny,
  31. III. Ó země! – někdy matko mučedníků,
  32. IV. Co vzal nám kdo, co zašlapal nám v bláto,
  33. V. Zem patří živým! Tomu jen, kdo oře,
  34. VI. My hlásíme se k žití právem žití,
  35. VII. My chceme žít, jak s jara bují mlází,
  36. VIII. Chcem chléb svůj jísti v míru, bez zármutku,
  37. IX. Ne, konec není! byť to stokrát znělo
  38. X. Je lež, že ten se zrodil pán, ten sluha,
  39. XI. Ó vzchopte se! – a nebuďte tak němi
  40. XII. To bylo v horách. Příval strhal pole.
  41. XIII. Však nevládnou jen bozi hromu klínem –
  42. XIV. Ó přijde jaro zas na české luhy