Je tichá noc...

Josef Václav Sládek

Je tichá noc...
Je tichá noc a ještě ven si vyjdu na zápraží, ať sebe víc jsem unaven, to ticho mne tak blaží! Nad polousvětlým dvorem mým je obloha tak hvězdná, tak hluboká, já zahledím se do jejího bezdna. Z mé jizby na dvůr padá zář jak pruha pozlacená, hle, opřena tam o polštář spí s děckem moje žena. Vše mlčí; v sadu šeptají jen listy hrušně zticha, a dobytek můj ve stáji tak spokojeně dýchá. 31