IV. Co vzal nám kdo, co zašlapal nám v bláto,

Josef Václav Sládek

IV.
Co vzal nám kdo, co zašlapal nám v bláto,
Co vzal nám kdo, co zašlapal nám v bláto,
co jedny lkáním, druhé plní studem, to žalozpěvy už si nevyhudem: kdo muž, si vezme zas, co bylo vzato!
V nás jako v jiných žití vrchovato, nač zbaběle lkát stále nad osudem – ten dává všem, jen co si vydobudem: žebráku hůl a kovkopovi zlato. Což nemáme svých polí rodnou půdu, nemáme ruce, mozky jako jiní, železo na pluhy i na oruží? – A stále vrávoráme jako v bludu pěsť líbajíce, která křivdu činí – „Jsme otroci,“ se křičí; – kde jsou muži? 52