Tři rody u nás platí jen...

Josef Václav Sládek

Tři rody u nás platí jen...
Tři rody u nás platí jen, to otec, syn a děd; to náš je celý rodokmen: kořen a strom a květ. A naše paměť nejde dál, ni naděj’ v příští čas, než aby, děd co zachoval, syn synovi dal zas. Co bylo, může říci nám jen u hřbitova věž; děd zapomenut leží tam, nás zapomenou též. Jen někde mhavé zvěsti hles nám slovo řekne víc: jak prapraděd náš trpěl kdes, jak šťasten byl, to nic. Tak ořem, sejem, hyneme, však pýchy dalecí – přec starší jsme a budeme než rody knížecí! 28
Básně v knize Selské písně a České znělky:
  1. Mé orné půdy každý hon...
  2. Se skřivánkem vstávám...
  3. Rodné brázdy v šíř i v dál...
  4. Já a moje orná půda...
  5. Drsny jsou mé mravy...
  6. Byl kdys Honza král...
  7. Nás anděl nemoh’ z ráje hnát...
  8. Jsou ty naše kraje...
  9. Náš táta...
  10. Ze selských bouří.
  11. Hřej, zlaté slunečko...
  12. Na trávníku...
  13. Chudý byl můj statek...
  14. Ukolébavka.
  15. Dva dětské popěvky.
  16. Tři rody u nás platí jen...
  17. Pište si, jak chcete...
  18. Je tichá noc...
  19. Můj synku...
  20. Ne, ta moje pole...
  21. Píseň vystěhovalcův.
  22. Dost práce juž...
  23. Já nemazlím se s přírodou...
  24. Věky jdou a mizí...
  25. Ba nejsem pán...
  26. Ať nebe už se kalí...
  27. Cos táhle šumí...
  28. Mezi svými.
  29. I. Cos u nás straší; – říct to nelze slovy,
  30. II. Vše rozmetáno v prach a rozvaliny,
  31. III. Ó země! – někdy matko mučedníků,
  32. IV. Co vzal nám kdo, co zašlapal nám v bláto,
  33. V. Zem patří živým! Tomu jen, kdo oře,
  34. VI. My hlásíme se k žití právem žití,
  35. VII. My chceme žít, jak s jara bují mlází,
  36. VIII. Chcem chléb svůj jísti v míru, bez zármutku,
  37. IX. Ne, konec není! byť to stokrát znělo
  38. X. Je lež, že ten se zrodil pán, ten sluha,
  39. XI. Ó vzchopte se! – a nebuďte tak němi
  40. XII. To bylo v horách. Příval strhal pole.
  41. XIII. Však nevládnou jen bozi hromu klínem –
  42. XIV. Ó přijde jaro zas na české luhy