Skřivánek.
Skřivánek vyletěl vysoko
nad pole a lučiny v květu
a zmizel v modru nebeském,
jak zapad’ by do jiných světů.
Jen jeho píseň s blankytu
šveholí, zvoní a jásá,
a padá v zem, jak s jabloně
perličky rosy když střásá.
Skřivánku, ptáčku, zpěváčku,
jak letíš v nebeskou dáli,
rci, kde v tom malém hrdélku,
ty všechny písně se vzaly?
Nevzaly se mi v hrdélku,
ony mi srdečku pučí,
tam rostou jak v poli květ,
jak čistý potůček zvučí.
A letím s nimi od země
vysoko, jak jenom mohu,
by dolů lidem zpívaly
a vzhůru nesly se k Bohu.
1. 12. 87.
7