Skřivánek.

Josef Václav Sládek

Skřivánek.
Skřivánek vyletěl vysoko nad pole a lučiny v květu a zmizel v modru nebeském, jak zapad’ by do jiných světů. Jen jeho píseň s blankytu šveholí, zvoní a jásá, a padá v zem, jak s jabloně perličky rosy když střásá. Skřivánku, ptáčku, zpěváčku, jak letíš v nebeskou dáli, rci, kde v tom malém hrdélku, ty všechny písně se vzaly? Nevzaly se mi v hrdélku, ony mi srdečku pučí, tam rostou jak v poli květ, jak čistý potůček zvučí. A letím s nimi od země vysoko, jak jenom mohu, by dolů lidem zpívaly a vzhůru nesly se k Bohu. 1. 12. 87.
7