Macíček.

Josef Václav Sládek

Macíček. – Růžence Höhmově. –
Není macík jako macík, – to je macíček! nejsmělejší, nejmlsnější ze všech kočiček. Celý den u kamen leží, vyhřívá se rád, zlíbí-li se, milostivě dá se pochovat. Ze všeho mu na tom světě nejmilejší klid, přede, ale neupřede ani jednu nit. K práci nemá chutě žádné, do hry, – to je let! a kde hrnek se smetankou, to ví o něm hned. Ale přes to macíčkovi budiž také čest, kde jen v domě myška hne se, už jí v patách jest. 43 V noci půdu obejde si, chrání chlév a sklep, na špýcharu obilíčko, ve špižírně chléb. Jako voják noční stráží chodí sem a tam, co by chtěla myška smlsnout, smlsne radši sám. Ráno přijde upravený, způsobný a tich, náprsničku ulízanou, tlapky jako sníh. Proto má tě, náš macíčku, přec jen každý rád: zde je myška papírová, chceš-li, pojď si hrát! 55. 12. 87.
44