Ptáčata.

Josef Václav Sládek

Ptáčata.
Jaro přišlo, první brázdu táhne pluh; slunko líchy rozehřívá, s vlhké meze strnad zpívá: „Naděl Bůh!“ Sad jako by mlékem polil – květu div! sedmihlásek volá s hruše: „Jablek, hrušek, plné nůše, – také sliv!“ Zlatá pšenka v poli zraje, žloutne mez; na sedláčka z jetelíčka zavolala křepelička: „Pět peněz!“ Stodoly jsou naplněny, stohy, žeť! po strništi vítr duje, chocholouš si zaběduje: „A co teď!“ Až ta bílá, krutá zima přiletí – pak z božího požehnání hoďte zrnko ke snídaní ptáčeti! 8. 12. 87.
53