Sněhulák.

Josef Václav Sládek

Sněhulák.
Obří tělo, mračný zrak, venku stojí sněhulák; mráz-li pálí, vichr duje, sněhulák se pošklebuje: „Dobře tak!“ Sněhuláčku, jak se máš? tak zlý nejsi, jak se zdáš, – hrozíš, dokud sníh nejihne, ale jaro to ti střihne na rubáš! Sněhuláčku ubohý, nebudeš moct na nohy, až jen slunko teple svitne, to tě, sněhuláčku, chytne za rohy! Budeš pryč jak na koni, skřivánek ti zazvoní, mušky budou hráti tobě a fialky na tvém hrobě zavoní. – 8. 10. 88.
58