Zvony nedělní.

Josef Václav Sládek

Zvony nedělní.
Slavně, zvučně v šíř i v dáli slyš! – zní zvony kostelní přes pole a lesy, skály v svaté ticho nedělní. Jest, jak by to hlaholení snášelo se s blankytu, jako snění, jako chvění s nadzemského pobytu. Teď to hrá a teď to volá a teď mocně zaplesá – a to srdce neodolá, musí s nimi v nebesa! Vzhůru, vzhůru letí, náhle svatou jato zbožností, tam k té výši neobsáhlé až ke branám věčnosti. Tam, když dávno zemskou tiší už ty zvony dozněly, dlouho ještě, dlouho slyší modliti se anděly. 9. 12. 87.
24