Pomluva.

Josef Václav Sládek

Ať si kmotry pomluvou o mé dívčí zvoní, bude mou a do vody skočil bych si pro ni. Však-li také zahvizdnu večer, aneb z rána, ona za mnou přiletí jako střelná rána.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

217. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MOŘE ČASTO SLYŠÍM... (Antonín Klášterský)
  2. XXIX. Kmocháčku, mně pantáta Život umřel. (František Leubner)
  3. POPĚVKY TULÁCKÉ. (Svatopluk Čech)
  4. SLAVÍČEK. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Se zvonice truchle (Emanuel Miřiovský)
  6. Poslední bratr na Sázavě. (Josef Václav Frič)
  7. Ach škoda, škoda nastokrát... (Adolf Heyduk)
  8. SKŘÍTKOVY DARY (Rudolf Illový)
  9. Rakouský občan. (Ferdinand Písecký)
  10. NESMÍŘENÝ. (Adolf Heyduk)